Petříková, K. (2021). Atributy acceptance and commitment therapy (ACT) v kontextu syndromu vyhoření u studentů medicíny. Thesis: Masarykova Univerzita. Retrieved from https://is.muni.cz/th/ww25y/
Anotace
Syndrom vyhoření bývá nejčastěji spojován s pomáhajícími profesemi, nicméně rostoucí množství průzkumů dokazuje, že syndrom postihuje mnohem širší skupinu osob, na kterou jsou obecně kladeny zvýšené nároky. V posledních letech roste počet zahraničních studií, které poukazují na vyšší prožívanou míru syndromu vyhoření již u studentů medicínských oborů. Předkládaná bakalářská práce se soustředila na mapování prevalence syndromu vyhoření u českých studentů medicíny a možnými souvislostmi příznaků vyhoření s procesy hodnotově orientovaného chování a tendencemi k vyhýbavosti. Na tyto procesy klade důraz acceptance and commitment therapy (ACT), která pomáhá klientům v jejich rozvoji či přeměně na procesy prospěšné. Výzkumným souborem bylo 163 studentů medicíny převážně z Masarykovy univerzity, od prvního až do šestého ročníku. Výzkum byl realizován skrze dotazníkové šetření s použitím tří dotazníků (SMBM, BEAQ, VLQ) mapující výše zmíněné konstrukty, jejichž psychometrické vlastnosti byly ověřeny a splňovaly nutné požadavky. Z výsledků vyplývá, že v daném souboru byla prevalence syndromu vyhoření poměrně vysoká, jelikož 52,4 % mediků zažívalo rizikovou intenzitu příznaků syndromu vyhoření. V daném výzkumu byly také nalezeny průkazné souvislosti mezi proměnnými, kdy míra intenzity syndromu vyhoření byla predikována jak angažovaností v hodnotově orientovaném chování, tak i tendencí k vyhýbavosti. Tendence k vyhýbavosti a syndrom vyhoření spolu byly v pozitivním vztahu, zatímco vyšší angažovanost v hodnotově orientovaném chování souvisela s nižšími hladinami syndromu vyhoření. Nalezené výsledky naznačují stejný trend jako předešlé studie, které poukazují na skutečnost, že studenti medicíny patří mezi rizikovou skupinu ohroženou syndromem vyhoření. Statisticky průkazné souvislosti nalezené mezi hodnotově orientovaným chováním a tendencí k vyhýbavosti se syndromem vyhoření naznačují, že by intervence založené na ACT mohly představovat efektivní přístup v otázkách prevence.